Explore the vast range of titles available.

The paper explores the use of ethnicity as a strategic tool in the politicization of the Mexican diaspora in the United States of America in the late 1960s and early 1970s. Referring to the example of the 1969 founding manifesto entitled “The Spiritual Plan of Aztlán” (El Plan Espiritual de Aztlán), it pays attention to the ways in which a section of the Mexican diaspora in the United States — Chicanos — came to identify themselves with the indigenous peoples of the United States and Mexico in the construction of their new collective identity. The text further examines the symbols of the Aztlán and the Bronze Race, the meanings attributed to them, and the question of authorship. In doing so, it draws on the interpretive frameworks of S. Hall, B. Anderson, R. Barthes and M. Castells. It concludes that the manifesto represents a highly selective, strategic narrative which mirrors both the Chicano movement’s claims for recognition in the US and the ways the Mexican diaspora interpreted its past to serve its current and future goals between the 1960s and early 1970s.

\"International indigenism\" may sound like a contradiction in terms, but it is indeed a global phenomenon and a growing form of activism. In his fluent and accessible narrative, Ronald Niezen examines the ways the relatively recent emergence of an internationally recognized identity—\"indigenous peoples\"—intersects with another relatively recent international movement—the development of universal human rights laws and principles. This movement makes use of human rights instruments and the international organizations of states to resist the political, cultural, and economic incursions of individual states. The concept \"indigenous peoples\" gained currency in the social reform efforts of the International Labor Organization in the 1950s, was taken up by indigenous nongovernmental organizations, and is now fully integrated into human rights initiatives and international organizations. Those who today call themselves indigenous peoples share significant similarities in their colonial and postcolonial experiences, such as loss of land and subsistence, abrogation of treaties, and the imposition of psychologically and socially destructive assimilation policies. Niezen shows how, from a new position of legitimacy and influence, they are striving for greater recognition of collective rights, in particular their rights to self-determination in international law. These efforts are influencing local politics in turn and encouraging more ambitious goals of autonomy in indigenous communities worldwide.

This volume analyzes what is arguably the single most important aspect of cultural and political change in Taiwan over the past quarter-century: the trend toward 'indigenization' (bentuhua). Focusing on the indigenization of politics and culture and its close connection with the identity politics of ethnicity and nationalism, this volume is an attempt to map prominent contours of the indigenization paradigm as it has unfolded in Taiwan. The opening chapters concern the origin and nature of the trend toward indigenization with its roots in the unique historical trajectory of politics and culture in Taiwan. Subsequent chapters deal with responses and reactions to indigenization in a variety of social, cultural and intellectual domains.

This book considers the intersections of race, gender and class in multicultural Australia through the lens of migration to the country. Focusing on Philippines-born migration, it presents the profile and history of this minority group through an examination of their print material culture over the last 40 years. Particularly, it examines the growth of the production of Filipino cultural identity and the politics of community building in relation to the sexualisation of their acquired citizenship. Given the promotion of Australia as a modern, multicultural, Western nation in the Asia-Pacific region, the book questions the bases on which this claim stands using the example of Filipino settlement in Australia. Considering the social contradictions that continue to shape multicultural politics in Australia, it examines how the community makes sense of its migration through print material culture. The book analyses the community's responses to their minoritisation to understand how Filipino-Australian migration— the affective and economic appropriation of women's labour—is instructive of the social reality of millions in the global diaspora today. Based on archival and ethnographic research, this text straddles the interdisciplinary fields of gender and cultural studies, and is a key read for all scholars of Asian and Australian area studies.

Focusing on the Ming (1368-1644) and (especially) the Qing (1364-1912) eras, this book analyzes crucial moments in the formation of cultural, regional, and religious identities. The contributors examine the role of the state in a variety of environments on China's \"peripheries,\" paying attention to shifts in law, trade, social stratification, and cultural dialogue. They find that local communities were critical participants in the shaping of their own identities and consciousness as well as the character and behavior of the state. At certain times the state was institutionally definitive, but it could also be symbolic and contingent. They demonstrate how the imperial discourse is many-faceted, rather than a monolithic agent of cultural assimilation.

Tématem textu jsou limity inkluze ve vzdělávání romských dětí v rámci českého školství. V první části se text zaměřuje na vymezení inkluze. Vychází z definice UNESCO a charakterizuje ideový vývoj pedagogického přístupu k lidem, kteří jsou označeni jako ti, kteří potřebují podporu při vzdělávání. Následuje deskripce problematiky vzdělávání Romů v České republice a pohled na vybrané strategie a na opatření, jejichž cílem byla podpora rovného přístupu ve vzdělávání. Cílem výzkumné části je prostřednictvím analýzy výsledků výzkumů najít limity inkluze ve vzdělávání romské minority. Metodologicky příspěvek vychází z Glaserova přístupu k zakotvené teorii, z postupů školní etnografie, z teorie kulturních modelů, která navazuje na kognitivní antropologii. Glaser tvrdí, že při hledání teorie lze považovat všechny informace za data. Na základě uvedeného tvrzení byla provedena analýza a konceptualizace dat z vlastních etnografických výzkumů týmu Bittnerová, Doubek, Levínská, byly diskutovány studentské závěrečné práce a vědecké výstupy dalších badatelů v oblasti vzdělávání minorit. V textu je ukázáno, co se děje, když do vzdělávacího systému vstupuje romský žák, jak na něj reaguje školní prostředí a jak romské děti a rodiče vyjednávají s institucí školy a jejími aktéry. Dospíváme k závěru, že jádrovou kategorií v uvažování o inkluzi Romů je IDENTITA ŽÁKA. Důležité je, aby romskému dítěti nebyla upírána, aby byl identifikován jako žák, nikoliv jako Rom. Proces identifikace se musí odehrávat nejen na úrovni školy, ale také v rodině a ve vztahu k sobě. Inkluze romského žáka by měla spočívat v přiznávání identity žáka a její zvnitřnění dítětem i rodiči.

V článku si klademe za cíl předložit zkušenosti žáků a žákyň s vnímáním vlastní jinakosti ve školní třídě. Konkrétně se zaměříme na porozumění zkušeností 1,5 generace mladých imigrantů z Ukrajiny. Naši respondenti, v současné době mladí dospělí, se v rozhovorech zabývají svou zkušeností se začleňováním do české společnosti. Pro předkládaný článek se soustředíme na období mladšího školního věku. Výzkum vycházel z provedení rozhovorů se čtyřmi respondenty, jimiž byly mladé osoby ve věku 24–29 let žijící v České republice, které se do České republiky přistěhovaly z Ukrajiny ve věku od šesti do devíti let. Rozhovory byly zpracovány pomocí tematické analýzy (Braun & Clarke, 2006). Cílem předkládaného textu je detailní analýza toho, jak vnímali sekundární školní socializaci s důrazem na utváření jinakosti a stejnosti ve vrstevnickém kolektivu. Analýza vybraného období koresponduje s časovou osou postupného začleňování do české společnosti od prvotního „nárazu“ po zvládnutí a vyrovnání se s nároky osobní situace. Zaměříme se na identifikované aspekty tohoto procesu a strategie zvládání. Bohatá data získaná z rozhovorů ukazují, jakým způsobem v konstrukci jinakosti působí (ne)znalost jazyka a jaké emočně náročné zážitky spojené s vyloučením z kolektivu a izolací s sebou nese období potřebné pro zvládnutí místní řeči, u našich respondentů poměrně krátké. Ve školní třídě byly tyto děti často terčem posměchu, dokonce se objevovaly i narážky týkající se jejich inteligence – právě z důvodu nedokonalé znalosti jazyka. Rozhovory poukazují na to, že s touto skutečností nijak nepracovali učitelé, kteří by jinak mohli negativní vývoj alespoň zmírnit, ne-li mu zcela předejít. Po osvojení jazyka už bylo pro tyto děti navazování vztahů lépe realizovatelné. Pozorujeme snahu zdůrazňovat stejnost s majoritou a paralelně strategii začlenění skrze repertoár vlastních kvalit. Jako nejúspěšnější a v zásadě očekávaná se v českém školství jeví strategie asimilace, tedy splynutí s většinou (Berry et al., 2002). Neustálé přizpůsobování a adaptování se tak stává u dětí migrantů jakýmsi základem fungování v každodenních interakcích.

This book focuses on the renewal (or rekindling) of cultural identity, especially in populations previously considered 'extinct'. At the same time, Hendry sets out to explain the importance of ensuring the survival of these cultures. By drawing a fine and textured picture of these cultures, Hendry illuminates extraordinary diversity that was, at one point, seriously endangered, and explains why it should matter in today's world.

In light of a renewed interest in the study of nationalism, Contemporary Majority Nationalism brings together a group of major scholars committed to making sense of this widespread phenomenon. To better illustrate the reality of majority nationalism and the way it has been expressed, authors combine analytical and comparative perspectives. In the first section, contributors highlight the paradox of majority nationalism and the ways in which collective identities become national identities. The second section offers in-depth case study analyses of France, the United Kingdom, Spain, Canada, and the United States. This book is an international project led by three members of the Research Group on Plurinational Societies based at Université du Québec à Montréal. Contributors include James Bickerton (St-Francis Xavier University), Ángel Castiñeira (ESADE - Escuela superior de administración y dirección de empresas), John Coakley (University College Dublin), Alain Dieckhoff (Institut d’études politiques, Paris), Louis Dupont (Sorbonne University), Enric Fossas (Unversitat Autònoma de Barcelona), Alain-G. Gagnon (Université du Québec à Montréal), Liah Greenfeld (Boston University), André Lecours (Ottawa University), John Loughlin (St Edmund's College, Cambridge, and Cambridge University), and Geneviève Nootens (Université du Québec à Chicoutimi).

This novel and important book brings together insights from cultural studies and critical discourse analysis to examine the fruitful links between the two. Cultural Studies and Discourse Analysis shows that critical discourse analysis is able to provide the analytic context, skills and tools by which we can study how language constructs, constitutes and shapes the social world and demonstrates in detail how the methodological approach of critical discourse analysis can enhance cultural studies. In a richly argued discussion, the authors show how marrying the methodology of critical discourse analysis with cultural studies enlarges our understanding of gender and ethnicity.